Comitted (13/13) - epilog

9. september 2010 at 21:10 | Diuš
397
Když si uvědomíme, že jsme všichni šílení, záhady vymizí a život zůstává objasněným.
Mark Twain

Hodina pro večer skončila, Tom vešel do svého apartmánu, unavený z celého dne. Měl plný rozvrh; pracoval ve dvou restauracích, a chodil do školy na místní univerzitě.
Položil na zem svou tašku a zavřel za sebou dveře. Jeho apartmá nebylo nijak fascinující. Jen prostor, v kterém byla dohromady ložnice i obývák, malá kuchyň a koupelna. Byl na to místo hrdý, byl to jeho první byt, jeho první důkaz toho, že stál na vlastních nohách.
Vedl si dobře.
Posadil se na ošoupaný gauč a opřel se, nechal své bolavé končetiny uvolnit. Dneska měl dvojitou směnu a pak šel na noční vyučování. Jeho výplaty byly malé, ale pracoval pro ně tvrdě. Udělal si ve městě celkem přijatelný život. V bytě toho ale moc neměl; jen pár učebnic, postel, gauč, a poličky, na kterých byla i televize.
Na vršku poliček seděla potrhaná panenka s rozcuchanými vlasy a zašlou porcelánovou kůží.
Tom si povzdychl a zavřel oči, bylo mu jasné, že dnes bude nejspíš spát na gauči, protože byl až moc unavený na to, aby došel do postele. Měl spoustu úkolů, co by měl udělat, ale řekl si, že to udělá až ráno, než půjde do školy a bude obsluhovat u stolů.
Zrovna zlehka usnul, když  se ozvalo zaklepání na dveře.
Otevřel oči a zamračil se, zmateně. Bylo skoro deset hodin v noci. Neměl moc přátel, a nikoho tu dnes nečekal.
Zaťukání bylo krátké, bázlivé, ale přesto jisté. Tom se postavil a pomalu přešel ke dveřím. Otevřel je, kousal se do rtu.
Zalapal po dechu.


Byl to Bill.
Bill. Stál v jeho dveřích, vypadal jemně a ruce měl propletené. Měl na sobě normální oblečení, džíny a tričko, vypadal přesně tak, jak si ho Tom pomatoval. Hebké vlasy, červené tváře, a trošku rozmazané líčení okolo očí. Vypadal překrásně, a Tomovi bylo najednou tak teplo a divně.
"Jsi to vážně ty?" bylo jediné, co dokázal Tom říct, hlas se mu zadrhával v krku.
Bill trošku zakroutil rukama, rozpletl prsty a zakousl se do rtu. Podíval se na Toma ubrečenýma očima.
"Ahoj," řekl tiše. "Omlouvám se, já…"
Billovi došla slova, znovu už koukal do země. Párkrát zamrkal a Tom udělal krok vzad, chodidla mu ztěžkla. Sledoval Billa opatrně. Billovy ruce byly v takové tenzi, že měl kloubky skoro bílé. 
"Och," zamručel Bill, očima se zasekl na něčem, co bylo za Tomem. Tom se otočil a uviděl, že Bill zrovna našel svou starou panenku. Na chvilku se bál, že se Bill třeba bude zlobit, že to ta panenka celé pokazí. Tom si nemyslel, že Billa ještě někdy uvidí, tak si vzal panenku domů, protože byla Billovou součástí.
Když se otočil zpátky, Bill se maličko usmíval.
"Pojď dál," řekl Tom tiše.
Bill zavrtěl hlavou, založil ruce. "Jen půjdu-"
Tom se natáhnul a chytnul Billa za ruku, zatáhl ho dovnitř. Bill Tomovi spadl do náručí, přitulil se a zabořil si obličej do jeho ramene.
"To je v pořádku," zašeptal Tom, hladil Billova záda a držel ho za pas. "Je to v pořádku, držím tě."
"Našels mě," řekl Bill tiše. "Och, bože." 
Jejich rty se vzájemně  dotkly a Tom za nimi zavřel dveře.  

KONEC
autor: undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule



 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama