September 2010

Zanedbávanie blogu

16. september 2010 at 19:49 | Diuš
Veľmi sa ospravedlňujem za obe(aj ja aj Shinn) že zanedbávame blog.. Máme toho teraz  škole strašne veľa a nie len v škole ale celkovo  živote takže je to tým :( Na net už poriadne ani nechodím a keď prídem tak skontrolujem len čo je nové s TH a zase odchádzam. Tak ešte raz sorry :(

Blbej Hip-hoper 7.

12. september 2010 at 8:39 | Shinn
Bill se sladce zazubil."To sem ti až tak chyběl?",usmál se a udělal vedle sebe místečko pro Toma. "Ani newíš jak",vyškeřil se a sedl si vedle něj."A nebude to nápadný?",šepl Bill tiše,ačkoiliv byl rád,že je Tom ted při něm."Mám o tebe strach Bille",vzdechl Tom a upřimně se podíval do očí tomu sladkýmu stvoření."Tome…já…já jej mám sám.Tohůle všechno přišlo tak rychle"smutně se rozhlídl po okolí a všiml si partičky holek,jak je pozorují a něco si šeptají."Bille,ještě jednou se tě Martin dotkne a já,já",začal Tom,no Bill jej zastavil."Tome podívej,nechci abys mněl i ty s ním problémy.Martin je fakt kretén a já už mnohokrát skončil a monoklem nebo narazenýma žebrama…a nikdo si mně nebránil,jako ty.Moc to pro mně znamená",pousmál se a na svý ruce ucítil letmý dotek tý Tomovy."Proto sem ted tady Bille.Já mu to nedovolím .Slibuju",špitl mu do ucha.

Rychle se rozloučili a každej utíkal na svou hodinu.
Bill tomu nějak pořád nemohl uvěřit.A raději se nesnažil.Nechtěl,aby to skončilo.Konečně jej mněl někdo rád.Jenomže co když ne skutečně…Tyto pochyby jej pořád pronásledovali.A
nedali mu užívat si ten krásnej pocit s Tomem.
Co když je on ta osoba,kterou tolik hledal?
Možná že to tak mnělo být…

Po vyučování Tom vyběhl rychle ze školy a utíkal do parku.Vědel,že Bill má stejně tolik hodin jako on a tak se posadil na lavičku a čekla,dokud neuvidí přicházet tu milou tvářičku…
Bill také vystřelil ze třídy jako blesk a chtěl jít co nejrychleji do parku.Moc mco se těšil a ještě byl i víkend.Nic mu nemohlo jeho šetstí skazit…Tedy něco jo.A to něco se právě řítilo dost velikou rychlostí k němu.

"Ale,ale podívejme se Trůmper!Billíku,…kam pak se ženeš?",zdrapl ho za loket Martin.Kupodivu,byl sám.
A to bylo pro Billa moc zvláštní,jelikož on nedal ani ránu bez svých věrných poskoků."Dej mi pokoj Martine,dneska mně nech být",snažil se vymanit z jeho pevnýho sevření.No tenhle vysokej blondatej a také dost namyšlenej kluk se ho nehodlal jenom tak pustit.
"Chceš mi utéct Bille?",zašeptal mu až velice blízko při uchu.Billa zamrazilo."Martine,pust mně…prosím",šepl a vydešeně se mu díval někam na boty."Tak tedy,jak chceš",jeho až příliš milej výraz se změnil v posměšnou grimasu a Bill po chvilce ležel po kolena v blátě.
"Tak se mněj Billíku",zakřenil se a spokojeně odcházel.Avšak u dvěří se srazil s někým,koho nečekal.

Martin až poskočil pod Tomovým vražedným pohledem.Tomu totižto nesedělo,jak dlouho je Bill pryč a tak šel raději za ním,protože cítil problémy.Sám nevědel proč,no cítil,že něco není s Billem v pořádku.Jakoby byli propojeni.Přesně cítil,jak se ted cítí Bill.Mněl neuvěřitelnej strach a celej se klepal...

I live in your Dreams

12. september 2010 at 8:37 | Shinn

In Die Nacht n' Pure Morning

12. september 2010 at 8:35 | Shinn
Celkom podarené :) Dve verzie


Blbej Hip-hoper 6.

10. september 2010 at 16:09 | Shinn

"Ta-ak,ahoj",špitl Bill jakmile se od Toma vzdálil na milimetr."Udělěj to ještě jednou Bille…prosím",šepl Tom a znovu si Billa k sobě přitáhl.Bill se zaculil jako sluníčko a políbil ho ted doopravdy.Jejich polibek sice trval asi minutku,no pro oba to bylo něco dokonalýho.
"Už musíím",špitl Bill a nechtěne se od Toma odtáhl.Prostě musel.
"Tak tady po škole jo?",zeptal se ještě před třídou Tom.Bill rychle přikývl a vlezl do svý třídy.
No…vlezl,vlastně doplul.To,že zezačátku nemněl pro Toma jediný hezký slovo…už por něj nebylo důležité.Možná že se na první pohled zdál jako blbec,nebo namyšlenej,no Billa tahle myšlenka pomalu opouštěla…
Tom byl také jak v sedmým neby.Nevědel se dočkat konca vyučování…Vlastně tomu jetšě pořád nemohl uvěřit.Bill byl pro něj něčím nedostupným,a vědel,že dobít tuhle pevnost nebude jednoduchý…jenomže se to pomalu ale jistě začínalo dařit.
I když mněl tady holek na každej prst deset,vůbec jej nezajímali.Ůplně mu pobláznil tenhle zvláštní týpek s neopakovatelnýma očima a zářivým ůsměvem.
Vlastně se zase střetli u oběda.Ale aby to nebylo nápadný,Tom zůstal v jídelně a Bill šel ven pod svůj stromek.Ale nezapomněli na sebe krásně mrknout.
"Billeee!",přiběhla k jeho stromku Klára.Klára byla jeho spolužačka.Sice byla plnoštíhlá,až tak ošklivá nebyla.A jak se hned na první pohled zdálo,byla tady kvůli Tomovy."Ahoj,potřebuješ něco?",usmál se na ni,a mile ji uvolnil vedle sebe místo.
Klára si s ůsměvem sedla a podívala se na něj smutným pohledem.To u ní bylo nezvykem."Můžu ti nějak pomoct?",zeptal se mile a viděl,jak se celá chvěje."No jo…víš,já Bille…",začala koktat a nesměle se mu podívala do očí.
"Jde o Tom-tedy toho hip-hopera?",včas se vspamatoval a když přikývla,ještě víc spozorněl.
"Jo…já se do něj ůplně zbláznila Bille.Ale dneska sem jej viděla líbat se s nějakou holkou",šepla smutně.
"Cože?",zeptal se tiše.To by mu přeci neudělal."No..sice sem si dneska zapomněla brýle,i tak sem jej rozoznala v parku s nějakou černovlasou dívkou.Mněl si pravdu…je to sukničkář,a mrzí mně,že sem tě pomlouvala,že o něm mluvíš špatně",vzdechla.
Billovy oddechlo.Jetšěže je chudáček tak slepá bez těch brejlí."To nic v pohodě",usmál se a posunul se,aby mohla vstát."Tak jo..ahoj",kejvla mu a odešla.
"Tak tys mnš pomlouval?",ozval se mu pobavený hlas u ucha.
Bill jej hned orzpoznal."Možná že jo,a možná že ne",usmál se,rozhlídl se,jetsli je kiolem nikdo nevidí a nechal se od Toma rychle políbit…

Touches Of a Wind

10. september 2010 at 16:01 | Shinn
krásnučkééé že?


Sometimes

10. september 2010 at 15:58 | Shinn

Brothers

10. september 2010 at 15:57 | Shinn
Také milé =*


Comitted (13/13) - epilog

9. september 2010 at 21:10 | Diuš
397
Když si uvědomíme, že jsme všichni šílení, záhady vymizí a život zůstává objasněným.
Mark Twain

Hodina pro večer skončila, Tom vešel do svého apartmánu, unavený z celého dne. Měl plný rozvrh; pracoval ve dvou restauracích, a chodil do školy na místní univerzitě.
Položil na zem svou tašku a zavřel za sebou dveře. Jeho apartmá nebylo nijak fascinující. Jen prostor, v kterém byla dohromady ložnice i obývák, malá kuchyň a koupelna. Byl na to místo hrdý, byl to jeho první byt, jeho první důkaz toho, že stál na vlastních nohách.
Vedl si dobře.
Posadil se na ošoupaný gauč a opřel se, nechal své bolavé končetiny uvolnit. Dneska měl dvojitou směnu a pak šel na noční vyučování. Jeho výplaty byly malé, ale pracoval pro ně tvrdě. Udělal si ve městě celkem přijatelný život. V bytě toho ale moc neměl; jen pár učebnic, postel, gauč, a poličky, na kterých byla i televize.
Na vršku poliček seděla potrhaná panenka s rozcuchanými vlasy a zašlou porcelánovou kůží.
Tom si povzdychl a zavřel oči, bylo mu jasné, že dnes bude nejspíš spát na gauči, protože byl až moc unavený na to, aby došel do postele. Měl spoustu úkolů, co by měl udělat, ale řekl si, že to udělá až ráno, než půjde do školy a bude obsluhovat u stolů.
Zrovna zlehka usnul, když  se ozvalo zaklepání na dveře.
Otevřel oči a zamračil se, zmateně. Bylo skoro deset hodin v noci. Neměl moc přátel, a nikoho tu dnes nečekal.
Zaťukání bylo krátké, bázlivé, ale přesto jisté. Tom se postavil a pomalu přešel ke dveřím. Otevřel je, kousal se do rtu.
Zalapal po dechu.

Comitted (12/13)

9. september 2010 at 21:09 | Diuš
397
V lásce je vždy kus šílenství. Ale i pro šílenství
je vždy nějaký důvod.
-Friedrich Nietzsche

Simone položila ruku na Tomovo stehno, usmívala se hrdostí. "Jsem na tebe pyšná, Tome."
"Přál bych si, aby to lidi přestali říkat," odpověděl Tom tiše.
"No, vážně ses tímhle vším protáhnul," řekla mu. "Jsi vytrvalý. Udělalas práci a vyplatilo se. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tě pustili tak brzo!"
Tom těžce pokrčil rameno. Připadal si naprosto otupělý, polapený. 
"Co teď plánuješ dělat?" zeptala se jeho matka.
"Ježiši, mami, nevím,"  řekl Tom. "Dneska ráno jsem přestal pracovat v léčebně… těžko budu mít už nějakej životní plán."
Simone se zamračila. "Musíš o tom začít přemýšlet. Brigitte by tě ráda měla zpátky."
"Rozešla se se mnou."
"Och." Sklopila Simone pohled, cukla sebou. "To mi je líto."
"Mně ne." Opřel se Tom o opěradlo gauče a vydechl. Bolelo ho tělo a měl zlomené srdce. Jeho matka to ale nevěděla. Nikdo to nevěděl.
Bill byl nadobro pryč  z Tomova života. Nebyla ani malá šance, že se ještě někdy uvidí. Tom to bude muset přijmout. Doufal, že časem dokáže zapomenout na to všechno, co se stalo. Přál si, aby se nic z toho nikdy nestalo. Zničil spoustu věcí, pro sebe, pro Billa.
Poslední věc, kterou chtěl ohledně Billa cítit, byla lítost, a i přesto tu byla. Jak mohl být tak bezohledný?